Jak na Štíra

Text je součástí výukového programu jachtařské školy SPORT-ELI. Jde hlavně o to, aby prvé kroky, lépe řečeno metry, optimisticky míle, byly bezpečné a čas strávený na plachetnici byl co nejvíce využit. Z teorie jachtingu předkládáme  a za samozřejmost považujeme minimální znalosti alespoň na úrovni naší MINIMINI ŠKOLY SPORT – ELI

Představení ŠTÍRA.

Štír je celolaminátová kajutová plachetnice určená v naší škole pro plavbu začínajících jachtařů, kteří nevlastní Průkaz způsobilosti Vůdce malého plavidla (dále VMP ). Dále pak pro ty, kteří si chtějí jachtařské dovednosti dalšími plavbami prohloubit a v neposlední řadě si ŠTÍRA půjčují např. dvojice, kterým tato malá 5,25 metrů dlouhá plachetnice stačí. Mezi zadní a přední přepážkou jsou 4 metry. To umožňuje vyspání čtyřčlenné posádce. Nutno zdůraznit, že ŠTÍR je ideální pro dva dospělé a optimální pro dva dospělé a dvě děti. Je vybaven základním nádobím, plynovým vařičem, plovacími vestami, sekyrou, kotvou, úvaznými lany atd. podle SOUPISU vybavení. Čím se zásadně liší od ostatních plachetnice je plocha plachet. Aby jej mohli ovládat i posádky bez papírů, (licence, průkazu VMP), má omezenou plochu plachet na 12 čtverečních metrů. Mohu zodpovědně říci, že i toto oplachtění umožňuje jachting, ale trestá chyby.

Co si vzít s sebou?

Na víkend:

Vždycky beru, tedy i v červenci, svetr, pláštěnku, teplé ponožky, přiznám se i ke kulichu. Nestává se často, ale mnohokrát jsem promokl na kost a potom je se rozehřát opravdovský problém.

K pití je dobré jedena voda na den ( nespoléhat na místní zdroje ), termosku s kávou, čajem.

Na jídle tolik nezáleží. Já si užívám čerstvý chléb, cibuli, papriku,  špek atd.

Obsluha a ovládání

Kormidlo a sklápěcí ploutev ( káča ): Pod vodou máme ponořenou část trupu plachetnice (laterál), tedy  sklápěcí ploutev a sklápěcí kormidlo. Sklopná ploutev,  nazývaná též káča, je u Štíra výpalek z ocelového plechu. Sklápí se pomocí lana. Spouští se pomalu, aby se nepoškodil trup. Ve vytažené poloze je zajištěn ocelovou kulatinou.

Káča, výpalek z ocelového plechu, se opatrně spouští lanem s držadlem. Ve vytažené poloze, na obrázku, je zajištěna ocelovou kulatinou.

Nejlépe se spouští a vytahuje ve dvou. Při plavbě spouštíme káču co nejdříve aby nám plachetnice nesplouvala a vytahujeme až těsně před přistáním z téhož důvodu. Kormidlo je dřevěné v nerezové knize.

Kormidlo se zajištěným dřevěným listem v ocelové knize.
Pozor, jako celek neplave, proto je na závěsu zajištěno proti vypadnutí matkou.

Pohled na zrcadlo štíra se závěsy kormidla se zajišťovací matkou.

Pokud odplouváme nebo připlouváme necháme kormidlo volně plavat ve vodě. Po připlutí ke břehu jej zajistíme uvázáním

Protože dřevěný list kormidla plave, proto musí být za plavby ve svislé poloze zajištěn šňůrou. Pokud jej necháme za plavby v plovoucí poloze nejspíš se rozštípne. Naopak při odplouvání a přistávání list kormidla necháváme v  plovoucí poloze abychom jej pro změnu nerozštípli o mělčinu.

Po odplutí do dostatečné hloubky jej okamžitě zajistíme ve svislé poloze, jinak jej můžeme rozštípnout.

Proto doporučujeme při odplouvání nechat kormidlo v plovoucí poloze a co nejdříve spustit káču a poté zajišťovat list kormidla ve svislé poloze šňůrou na vazáku.

Při manipulaci s plachetnicí u břehu je dobré, aby kormidlo bylo takto vytažené a hlavně zajištěné. Jinak hrozí polámání.

Naopak při přistávání nejdříve uvolníme list kormidla do plovoucí polohy a teprve po té vytahujeme káču. Po přistání takto uvolněný list kormidla vyzvedneme z vody, přitáhneme k zádi Štíra a opět zajistíme šňůrou na vazáku. Tady máme jedinečnou příležitost naučit se prvý důležitou práci s provazem na vazáku.

Vzorně provedené zajištění lana na vazáku

Pokud máme konec lana opatřený zapleteným okem můžeme jej připevnit k vazáku i tímto způsobem

Kotvit zádí nebo bokem ke břehu se zdviženým kormidlem je na písečných či blátivých plážích nepraktičtější. Na loď si sedneme sundáme boty, umyjeme si boty i nohy a nastoupíme. Bláto, či písek na palubě a v lodi nesvědčí ani lodi, ani naší pověsti dobrých jachtařů a i nám samým znepříjemňuje pobyt.

KOSATKA: Má tři oka a v předním líku je vyztužena nerezovým lankem. Přední lík je volný, nepřichycený k přední upínačce stěžně. Proto musí byt kosatka řádně vytažena a pevně zajištěna.

Výtah kosatky připevníme kromě kosatky ještě k přední upínačce např. karabinou. To proto, že kosatka nemá žádné jezdce a ve větru by  třepala a tím poškozovala výtah

Při kotvení, nebo stání kosatku nesundáváme. Natočíme ji pevně na přední upínačku a zajistíme šňůrou či gumicukem. To pevně zdůrazňuji, protože v poryvovém větru nám ji může vítr roztrhat a ukazuje to i na to jací jsme jachtaři.

Vzorně natočená kosatka na přední upínačku a zajištěná gumicukem. Moderní a velké rekreační lodě používají ROLFOK.

V tomto stavu ji musíme mít i při plavbě pouze na hlavní plachtu.

Pouze s hlavní plachtou plachtíme jako začátečníci nebo za silnějšího větru, kdy není ještě potřeby refovat.

 To doporučuji začátečníkům a při plavbě v silném větru navíc se zrefovanou  hlavní plachtou.

ŠTÍR sezrefovanou hlavní plachtou. Topenanta je zbytečně moc povolena.

Otěže kosatky, si připravíme přichycením na přídi. Dále je provlékneme okolo stěžně skrz kladky na kolejnici a kladky navádějící na svorky a na konci uděláme uzel. Uzel děláme na konci každého lana abychom si jej nevyvlíkli, či nevytáhli. To platí hlavně u výtahů ve stěžni!!!!!

Hlavní plachta

Je nejdůležitější na každé plachetnici. V naší půjčovně prošla řadou změn a její současná podoba je asi maximum co v půjčovně dokážeme nabídnout. Musíme se naučit pár názvů, abychom se mohli dorozumět. Přední lík, zadní lík, spodní lík, vrcholová výztuha, vzpíry, uchycení spodního líku na ráhně (správně vratipni), výtah hlavní plachty, vypínání spodního líku, refování a refovací šňůry, šňůra na trimování zadního líku, topenanta a otěže hlavní plachty. Zatím zde není jako na většině plachetnic kiking. Štíra si postavíme pokud možno proti větru, připneme výtah hlavní plachty a jezdce (ty mohou být potřeny mýdlovou pěnou aby dobře klouzaly v drážce stěžně) nasazujeme do drážky stěžně. Nemusíme kvůli tomu vytahovat celou plachtu. Stačí nasadit pouze jezdce a proti vypadnutí je zajisti opět námi používaným gumicukem. Po té do drážky ráhna zasuneme jezdec a spodní lík upevníme na ráhno mezi stěžeň a onen jezdec. Plachtu můžeme složit na ráhno a zajistit ji gumicukem. Nyní si připravíme otěže hlavní plachty. Většinou nám naši předchůdci zanechají otěže hlavní plachty jako zašmodrchané lano s několika kladkami.

V chumlu lan si musíme nejdříve udělat jasno. Co je otěž, výtah, káča, úvazné lano atd.

Začneme volným koncem. Ten by měl vést ke kormidelníkovi. Po té si šeklem přichytíme dvojkladku kladkostroje k podlaze kokpitu.

Dvojkladku kladkostroje otěže hlavní plachty připevníme ke dnu kokpitu tak, aby volný konec lana, opatřený uzlem, směřoval ke kormidelníkovi, tedy k zádi.

Zbytek lana s kladkou a karabinou rozmotáme tak aby se lano nekřížilo a přichytíme k ráhnu.

Poté co jsme připevnili dvojkladku ke dnu kokpitu rozmotáme otěž tak aby bylo jasné jak bude kladkostroj fungovat.

Otěž hlavní plachty s kladkostrojem řádně připravená na lodi.

Co se kterým lanem můžeme v rámci dobrého trimu hlavní plachty udělat. Výtahem hlavní plachty vytáhneme hlavní plachtu na stěžeň. Jako začátečníci ji vytáhneme co nejcitlivěji. Dá se také podle síly v předním líku měnit profil plachty. Nám bude stačit, aby byla řádně vytažena. Spodní lík plachty má dvě oka. To u stěžně je drženo pevně kroužkem či okem na styku ráhna se stěžněm. Oko mezi zadním a spodním líkem je opatřeno též okem či kroužkem a k ráhnu je přichyceno pohyblivým jezdcem.

Jezdce hlavní plachty jsou ve stěžni zajištěny gumicukem proti vypadávání. Jedním kroužkem je hlavní plachta přichycena ke stěžni, Na obrázku je i druhé oko (ocelový kroužek) s karabinou připravené pro případné refování.

Hlavní plachta je připravena. Jezdec pro refování je volný. Skrz zásek na zadním líku vede šňůra umožňující trimovat zadní lík např. při jeho třepání.

 Jezdec se pohybuje v drážce ráhna a podle toho jak jej šňůrou přitáhneme nebo povolíme měníme hloubku profilu (břicha ) plachty. Obecně se říká, že hlubší plachta je do slabého a plošší do silného větru. Šňůra ovládající jezdec je vedena přes kladku na konci ráhna na vazák, kde ji zajistíme naším již známým uzlem osmičkou.

Vzorně provedené zajištění lana na vazáku

Nyní zbývají dvě šňůry pro trimování zadního líku plachty. První je naše známá topenanta. My si budeme pamatovat, že nám drží ráhno nad palubou když není plachta vytažena.

Vzorně natočená kosatka na přední upínačku a zajištěná gumicukem. Moderní a velké rekreační lodě používají ROLFOK.

Přes ráhno si můžeme přehodit plachtu proti dešti či slunci. Při stahování plachty si můžeme ráhno zvednout tak aby nás netlouklo do hlavy. Pro začátečníky platí, že za plavby musí být topenanta zásadně volná. V některých režimech plavby neb u starších plachet se setkáváme s třepajícím zadním líkem. Tomu odpomůžeme právě šňůrou v zadním líku.

Hlavní plachta je připravena. Jezdec pro refování je volný. Skrz zásek na zadním líku vede šňůra umožňující trimovat zadní lík např. při jeho třepání.

To je vše co můžeme jako začátečníci s plachtou udělat. Ještě jednou. Hlavní plachtu řádně vytáhneme, v ráhně vypneme radši na plošší plachtu s menším břichem a zkontrolujeme zda je topenanta  volná. Za plavby se podíváme na tvar zadního líku, To můžeme ovlivnit, pokud je, šňůrou v zadním líku.  Některé, hlavně pak starší plachty tuto šňůru v zadním líku nemají a proto jej nelze trimovat a tudíž zadní lík třepá.

REFOVÁNÍ. Je vžitý název pro zmenšování plochy plachet. Kdy refujeme? Za plavby pokud zesílí vítr a zdá se, že toto zesílení bude mít trvalý charakter. Před zahájením plavby pokud očekáváme, nebo již je silný vítr. Na ŠTÍRU můžeme popsat několik kroků jak zmenšit plochu plachet. Nejjednodušší je svinout kosatku a plout pouze na hlavní plachtu.

Pouze s hlavní plachtou plachtíme jako začátečníci nebo za silnějšího větru, kdy není ještě potřeby refovat.

Dalším krokem je zrefovat hlavní plachtu. Již při vytahování hlavní plachty jsme si všimli, že rovnoběžně se spodním líkem je na plachtě řada ok se šňůrami a na zadním a předním líku jsou okovaná oka obdobná těm na spodním líku.

Detail zardívané hlavní pachty na zadním líku.

Jezdce hlavní plachty jsou ve stěžni zajištěny gumicukem proti vypadávání. Jedním kroužkem je hlavní plachta přichycena ke stěžni, Na obrázku je i druhé oko (ocelový kroužek) s karabinou připravené pro případné refování.

Detail zarefované hlavní plachty na předním líku.

Plachtu tedy spustíme až k těmto okům a za ně ji připevníme ke stěžni a k ráhnu na další volný jezdec. Původní uchycení hlavní plachty necháváme tak jak bylo. Po té hlavní plachtu opět řádně vytáhneme. Retovacími šňůrami připevníme spodek zrefované plachty k ráhnu.

Zarefovaná hlavní plachta je opatřena ve střední části volně zavázanými refivacími šňůrami. Zbývá zajistit přední a zadní část plachty na ráhno aby nám zrefovaná plachta nepřekážela a neroztrhal nám jí vítr.

POZOR! Refovací šňůry nesmíme přitahovat pevně. Silní vítr by nám plachtu v místě ok roztrhal. Když se nám i za těchto podmínek zdá, že nedokážeme plachetnici ovládat raději celou plachtu sundáme. Musíme pracovat rychle a opatrně, aby nám ji vítr neroztrhal. K ráhnu ji pevně přichytíme dlouhým gumicukem, otěže     mi nebo nějakou další šňůrou. Po té nezbývá nežli pomocí pádla korigovat naši plavbu k pokud možno bezpečnému břehu. Nejčastější chybou začátečníků je, že pokud vědí co to je a jak se refování provádí nechávají toto na poslední chvíli a pak se diví, že jim to v silném větru nejde a že nejčastěji při této činnosti něco na lodi poškodí. Nemusím zdůrazňovat, že všechny tyto manévry musíme dělat s plachtami a lodí ve funkci prapor, tedy proti větru. Ten nám po krátké chvilce plachetnici zastaví a ta se stane neovladatelnou se všemi důsledky.

Volba místa odplutí

Je jinými slovy to, co již umíme z naší Mini miniškoly. Tedy heslovitě.
      Podívám se odkud fouká vítr
      Prohlédnu si pobřeží a zátoku z pohledu druhu břehu ( písek, kamení, pláž atd. ), ostatních lodí na bójce nebo plovoucích okolo břehu a mrtvého úhlu. Podle toho zvolím místo, čas a směr odplutí.
      Vše co je v mrtvém úhlu je v bezpečí. Ostatní je v nebezpečí úměrném našemu umění řídit loď.
      Na zátoku se dívám hlavně z hlediska směru větru a znovu si musím zopakovat, že návětrná zátoka je pastí. Nebudu li mít dostatek místa na počáteční splouvání skončí moje první odplutí na návětrném břehu. Koníčkováním si mohu pomoci.
      Plachetnici postavíme zhruba proti větru a ve funkci prapor můžeme pohodlně vytáhnout plachtu (plachty). V případě jiného postupu se nám bude hlavní plachta vytahovat obtížně a za silného větru se nám to nemusí povést vůbec.
      Plachetnici roztlačíme mimo hranici mrtvého úhlu abychom jí udělili počáteční rychlost potřebnou pro ovládání směru jejího plutí.
      Spustíme káču.
      Hlavní plachtu přitahujeme z funkce prapor do funkce profil. Po počátečním splouvání plachetnice začíná plout na plachty a reagovat na kormidlo.
      Spustíme a zajistíme kormidlo ve svislé poloze.
      Pokud nemáme rozvinutou kosatku tuto rozvineme.
      Dáváme pozor na hladinu v našem závětří.

Přistávací manévr

Opět opakování naší MINIMINI. O přistávacím manévru budeme rozhodovat na základě vyhodnocení směru a síly větru s ohledem na místo přistání a hlavně našich dovedností. Uvědomíme si:
      Plachty musíme spouštět ve funkci prapor, tedy v postavení proti větru.
      Přistávat proti větru musíme vždy když plujeme s plachtami.
      Plachetnice bez plachet ztrácí rychle svoji rychlost. Dál pokračuje po větru.
      Plachetnice nemá brzdy.
      Směr větru v místě přistání poznáme např. podle postavení plachetnic na bójkách v přístavu. Pozor v zátokách může mít vítr jiný směr nežli na hlavní vodní ploše.

Poznámka:
I z tohoto pohledu je pro začátečníka lepší přistávat bez plachet. Když totiž pluji pod plachtami a před břehem vytáhnu káču začnu silně splouvat povětru.
Když jsem přemýšlel o těchto textech za plavby k severu vyrušil mne Venca moudrostí. Dobrá pomazánka bez SOVIGNONU je jako Prodaná nevěsta bez Mařenky.

Kotvení

Když se nám podařilo přistát a neztroskotat musíme jako začátečníci na Štíru většinou zapomenout na dobrou námořní praxi tj. přistát tak abychom se nedotkli lodí o dno. To znamená pomocí kotvy a úvazného lana. Pro nás nejpohodlnější a pro Štíra nejšetrnější je přistát na písečné pláži. Přivázat se zádí ke břehu aby se nám pohodlně nastupovalo a vystupovalo. Po té a nejpozději před spaním vyhodíme kotvu a vytáhneme se na vodu kousek od břehu. Není dobré, když nám plachetnice tluče o břeh a hlavně v noci to nebude příjemné ani nám. Na Orlíku se nám může stát, že při brždění kotvou, jak nám káže dobrá námořní praxe, můžeme zachytit o kořeny tak, že se nám ji nepodaří bez potápěče vylovit.